Varhany v Žižkově Poli postavila firma Jan Tuček z Kutné Hory v roce 1899.
Jan Tuček (1) se narodil 16. května 1842 v Golčově Jeníkově. Po vzoru svého otce se vyučil truhlářem. Od mládí ho však zajímala hudba. Když se tedy po návratu z vojny, kde sloužil u vojenské kapely, usadil v Kutné Hoře, spojil obě záliby dohromady. Roku 1869 zakoupil kapli Božího Těla, kde založil dílnu a začal zhotovovat jazýčky pro harmonia, tahací harmoniky a kolovrátky. Později rozšířil své podnikání i o výrobu varhan. Jako výborní varhanáři prosluli rovněž jeho dva bratři, Václav a František.
Z dílny Jana Tučka se později vyvinul největší český závod na výrobu varhan. Tučkův závod je u nás největším svého druhu, do 1. vydání Ottova naučného slovníku postavil 425 varhan a vyrobil přes 8000 harmonií evropské i americké soustavy.
Největší varhanářské práce jsou: Koncertní varhany ve Smetanově síni Obecního domu města Prahy o 3 manuálech a 72 hlasech, s více než 4000 píšťal, postavené v roce 1912 ve spolupráci s firmou H. Voit und Söhne v Durlachu-Karlsruhe, chrámové varhany ve farním kostele v Moravské Ostravě o 3 manuálech, 53 hlasech a více než 3700 píšťalách z roku 1938, v kostele sv. Jakuba v Praze I. o 3 manuálech, 79 hlasech a více než 5500 píšťal z roku 1940, vůbec největší nástroj v Protektorátu. Jiné velké nástroje jsou postaveny v chrámu u Panny Barbory v Kutné Hoře z roku 1904, v arciděkanském kostele v Plzni z roku 1923, ve Štramberku z roku 1940 a o rok později v Želivě. Mnoho nástrojů též tvořil v bývalém Polsku, na Litvě, v Charvatsku, Istrii aj.
Jan Tuček zemřel 20. července 1913 v Kutné Hoře. Po jeho smrti se v roce 1948 sloučila firma Jana Tučka s firmou Josefa Melzera a vytvořily novou varhanářskou firmu – Organa, která provozuje svoji činnost i v současnosti.
Výběr z prací z území Vysočiny (2) – rok práce / lokalita / práce
1899 — Golčův Jeníkov, kostel sv. Františka Serafínského (stavba nového nástroje)
1899 — Žižkovo Pole, kostel sv. Michaela, archanděla (stavba nového nástroje)
1908 — Chotěboř, kostel sv. Jakuba Většího (stavba nového nástroje)
1908 — Chotěboř, kaple Povýšení sv. Kříže (přestavba varhan)
1910 — Habry, kostel Nanebevzetí Panny Marie (vestavba nového nástroje do staré hrací skříně)
1912 — Heřmaň, kostel sv. Václava (přestavba varhan)
Za zhotovení nástroje v Žižkově Poli bylo vyplaceno 600 zlatých. Pro srovnání – v 19. století bylo možno za tuto částku pořídit např. 6 – 10 krav, nebo 19 – 50 sudů piva, či 4 000 slepic, a nebo 24 000ks vajec. Aby si šikovný tovaryš našetřil 600 zlatých, musel by pracovat celé 4 roky, aniž by si vzal dovolenou nebo něco utratil.
Platidla a výdělky v 19. století (3)
tolar, zlatka, měděné mince, šajny, rakouská měna, koruna
15 krejcarů = slepice
1 1/2 zlatky = kopa vajec
12 – 32 zlatek = sud piva
60 – 100 zlatek = kráva
Tehdejší výdělky
zedník mistr 57 – 60 krejcarů denně
tovaryš 42 – 48 krejcarů denně
nádeník 18 – 24 krejcarů denně
Z nástroje byly v roce 1918 odebrány prospektové píšťaly (4) k válečným účelům. Opravu varhan a doplnění chybějících píšťal provedl v roce 1931 Josef Melzer z Kutné Hory.
Josef Melzer (5) se narodil 6. března 1871. Pocházel z varhanářské rodiny. Řemeslu se vyučil u svého otce Antonína Mölzera st. Rodinná dílna se nacházela v ulici Uhelná č.p. 588 a 599 v Kutné Hoře. Zemřel 29. listopadu 1958 v kanadském Montrealu.
Výběr z prací z území Vysočiny (6) – rok práce / lokalita / práce
1927 — Pohled, kostel sv. Ondřeje (přestavba varhan)
1931 — Žižkovo Pole, kostel sv. Michaela, archanděla (přestavba varhan)
1944 — Nová Ves u Chotěboře, kostel sv. Jana Nepomuckého (stavba nového nástroje)
O dva roky později, tj. v roce 1933 nástroj přestavěl Bohumil Žloutek ze Bzí (7) a přemístil varhanní skříň do zadní části kůru. Od té doby nebyl do varhan proveden žádný větší zásah…
Odkazy:
(1) Zdroje životopisu: Tomší, Lubomír: K historii varhanářského řemesla v Kutné Hoře (Příspěvek k dějinám varhanářství v Čechách); Ottův slovník naučný; www.golcuv-jenikov.cz; www.organa.cz
(2) http://varhany.1start.cz/
(3) http://cb-mesto.webpark.cz/win/histpenez.htm
(4) Píšťaly umístěné zpravidla v dekorativně řešeném průčelí varhanní skříně (prospektu).
(5) Zdroje životopisu: http://varhany.1start.cz/
(6) http://varhany.1start.cz/
(7) O životě a díle toho varhanáře se nám nepodařilo zjistit žádné informace.
Pozn.: Text zpracovali Karel Březina a Marie Zrzavá pro Přibyslavský čtvrtletník pro kulturu, historii a ekologii. Číslo 3, ročník 7, Přibyslav 2007.