KŘEST

Křest je první a základní svátostí bez níž nelze přijmout svátosti jiné. Vyjadřuje dobrovolné a svobodné rozhodnutí žadatele pro život s Kristem a s jeho církví.

Výraz „křest“ znamená na prvém místě „ponoření“ a tedy koupel. V odvozeném smyslu značí „umytí“ jako účinek ponoření.

Křest je okamžikem milosti. Křtem se odpouštějí hříchy dosud spáchané. Okamžikem křtu se člověk stává „božím dítětem“. Do duše je vtisknuto nezrušitelné znamení Božích dětí. Člověk, který hledal Boha se nyní rozhodl přihlásit se k Němu.

Přijetím této svátosti se dotyčný stává členem církve se vším, co tento fakt obnáší. Může se účastnit slavení eucharistie spolu se společenstvím věřících. Ostatní věřící se stávají jeho bratry a sestrami. Jsou navzájem spojeni Božím Otcovstvím. Pokud je křtěno dítě, vyjadřují rozhodnutí stát se křesťanem jeho rodiče a kmotři. Slibují, že budou dítě vychovávat ve víře.

Křest se uskutečňuje politím či ponořením křtěnce do vody a slovy: „Já Tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

K této svátosti je třeba delší přípravy neboť je třeba dotyčného uvést do učení Ježíše Krista. Tato svátost je rozhodujícím mezníkem v životě člověka. Pokud se křtí malé dítě, je třeba, aby se na tuto svátost dobře připravili rodiče, protože by to měli být právě oni, kteří jsou dítěti prvními zprostředkovateli křesťanské nauky. Duchovní správce je povinen pokřtít každého žadatele, kněz má právo určit délku a formu přípravy. Křest nemůže být nikdy zamítnut, může být maximálně odložen.

Křest dětí

Mnozí lidé si kladou otázku: „Proč křtít malé děti, když má být tento akt doprovázen svobodným, vědomým a dobrovolným rozhodnutím pro Krista?“ Větší znalost, jakou dnes máme o jiných nekřesťanských náboženstvích, klade některým jiný problém: „Je křest vůbec nutný ke spáse, nebo může být člověk spasen i bez něho v jiných náboženstvích“?

Církev křtí děti, protože chce být věrna příkazu Pána: „Jděte do celého světa, získávejte mi učedníky a křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého..“ (Mt 28, 18-19).

Praxe křtít malé děti vyrůstá z tradice a z praxe prvotní církve. Církev vždy usuzovala, že ani děti nemají být vyloučeny z možnosti přijmout křest. Trvalé pravidlo katolické víry ve věci křtu je tedy toto: Křest se má udílet i dětem, které se dosud nemohly provinit žádným osobním hříchem. Narodily se bez nadpřirozené milosti, kterou lidstvo ztratilo prvotním hříchem Adama a Evy, ale mají se zrodit znovu z vody a z Ducha svatého k božskému životu v Ježíši Kristu.

Křest je tedy pro toto dítě projevem lásky Boží, kterou nás Bůh miluje jako první. Je to účast na životě Kristově a na novém životě v Duchu svatém.

Podmínky přijetí svátosti

a) křest dítěte:

• víra ve spásu skrze Ježíše Krista – víra rodičů
• příprava rodičů ( v rozsahu asi pěti setkání – dle domluvy)
• kmotr má být praktikující katolík

b) křest dospělého:

• víra ve spásu skrze Ježíše Krista – praktikující víra
• příprava dospělých katechumenů trvá zpravidla jeden rok

Svátost křtu lze přijmout po domluvě s knězem při mši svaté nebo v rámci samostatného obřadu